Specifickým rysem českého jazyka a českého pravopisu je kvantita samohlásek. Někteří žáci, zvláště pak žáci se specifickou poruchou pravopisu (dysortografie), v rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek chybují a cvičení v učebnicích jim nestačí ke zvládnutí této dovednosti. Příčinou častých chyb v kvantitě samohlásek je především nedostatečně rozvinuté sluchové vnímání, neschopnost spojit sluchový vjem s odpovídajícím grafickým tvarem, poruchy ve vnímání a reprodukci rytmu, obtíže v soustředění a další. Cvičení v tomto nápravném materiálu postupně rozvíjejí jednotlivé dovednosti.